Dobročinnost je jedním z důležitých poslání svobodných zednářů.

Má dlouhou historickou tradici. U nás lze zmínit např. smíchovský Ústav pro hluchoněmé, založený zednáři v 18. století. Na tuto tradici navazujeme i my. Praxe bývá taková, že každá lóže dlouhodobě podporuje určitý charitativní projekt. Krom toho občas pořádáme benefiční akce, jejichž výtěžek je na tyto účely používán. Jsme však obedience poměrně chudá a není v našich možnostech se angažovat v té míře, jak je to běžné např. v USA. Tam nejsou výjimkou celé zednářské nemocnice, domovy pro seniory apod.
V zednářství nicméně platí zásada, že lóže se má v první řadě postarat o své nemajetné či nemocné bratry a o vdovy a sirotky po bratrech zemřelých. Teprve to, co zbyde, je určeno na obecně prospěšné účely. Tato praxe vychází z tradice středověkých kamenických cechů, které byly nejen institucemi profesními, ale i sociálními - z jejich pokladen byli podporováni např. dělníci, kteří se zranili při práci, a v případě úmrtí jejich rodiny. Byly založeny na solidaritě bohatších s chudšími, mladších se staršími, zdravých s nemocnými. Na těchto zásadách spočívá i moderní zednářství.